Úsek mezi Studénkou a Polankou býval na mnoha místech nesjízdný a neuvěřitelně zaneřáděn, proto se od r. 2014 dala dohromady skupina vodáků, žádní ekofanatici, která tok zesplavnila či pročistila. Celý příběh má několik rovin (viz např. článek Jak jsme zesplavnili dolní Odru) a jedna z nich je zápletka úředně-právní. Od Mankovic po Polanku úsek spadá pod CHKO Poodří, kde platí mj. zákaz plavby. Avšak je tam i několik lokalit (NPR) se zpřísněným režimem, kde jsme od počátku měli přístup zcela zapovězen. Nepomohla argumentace s právní definicí hranic NPR, nepomohla ani základní logika, že pokud vadí naplavený plast před přírodní rezervací, v rezervaci by měl vadit ještě víc. Zkrátím to, po létech snažení se dostavil úžas, neboť nám byla udělena výjimka ke splutí a čištění jak v CHKO, tak i v NPR Polanská niva.

Po dobrodružném jarním sbírání a těžkém TAhání KMEnů (25.3. – TaKme 08) jsme byli zvědavi, nakolik ta naše předchozí trápení měla smysl. Pod Petřvaldíkem (ř.km 36,8) se nás 9. září sešlo na 7 kánoí a 4 yukony, kde proběhlo i rozdělení na dvě flotily: „tažná kmenoborecká“ a „petkolovná“. Bohužel za poslední týden se průtok snížil skoro o dva kubíky, v 7 ráno byl vodočet Bartošovicích na 68 cm, tj. průtok pouhých 0,6 m3/s místo předpokládaného limitu 2,5 m3/s! Pán Bůh s námi, čeká nás 12 km brodění.

Zpočátku bylo odměněno naše předchozí úsilí - do prvního jezu v Košatce skoro nebylo co sbírat ani tahat, ale místo 1 hodiny jste těch 4,5 km pádlovali skoro dvě. Druhý jez v Proskovicích má hodně rozvalené kameny, kde vpravo vedle zaražených larsenů čouhalo něco jako ocelový trn. Za soutokem s Ondřejnicí očekávané zrychlení proudu nenastalo. Naopak. To jsem na řekách v takovém rozsahu vážně ještě neviděl – zelená silná vrstva. Na rybníku se tomu říká žabinec, na přehradách prý sinice.

A nastaly špunty, podemleté vzpříčené stromy i přes 20 m dlouhé, kmeny v průměru přes půl metru. V nich pak vytváříme přírodní průplav tak šikovně, aby byl nenápadný a organicky začleněný, jako by tam byl odjakživa.

(To si člověk mimoděk řekne, že ti zelení soudruzi mají v ideologii asi nějaké chyby – stromy, že musíme chránit v Amazonii, ale na Šumavě chráníme kůrovce, aby je mohl požírat. Tam jim nechybí jejich produkce do výpočtu uhlíkové rovnice a pro změnu na Odře stromy mají padnout do koryta, aby posloužily k ničení krajiny. „Kašleme“ na ucpané jezy, záplavové škody i nesnížení uhlíkové stopy, bo chceme úschovnu pro ryby. Žádná vyvážená logika.)

Naplavených "PETek" jsme čekali více, břehy byly docela čisté, přesto jsme vylovili 12 pytlů odpadu včetně pneumatik.

Poslední kilometry jsou útokem na morálku. Cíl se pozná podle paneláků z Výškovic, které jsou nejprve na PRAVOBOKU, pak přímo před lodí, pak za zády, pak nejsou vidět vůbec a až se zase objeví, tak se vzdalují na LEVOBOKU (!). To už i abstinenti dostávají chuť na rum. Odra krásně meandruje, pěšky je to tak 15 minut do cíle. Jenže tentokrát paneláky nevidíme. Buď je cíl pořád ještě daleko nebo jsme na jiné řece? No to je záhada. Přece nemůže být zbořeno půl sídliště anebo si Odra vybrala úplně jiné řečiště? Najednou užasle hledíme na most u Polanky. Ta úleva po šesti hodinách pádlování, kdy ruce máme vytahané jak opice, boty ošoupané díky brodění. A kde zmizely ty paneláky? Nezmizely. To jen hladina byla tak extrémně nízká, že přes břehy nebyly vidět. V cíli (ř.km 25) na Hunculi čekají kámoši-nevodáci, aby nám čočkovou i stehýnka připravili. Spolu s Loděnicí pod hradem, Campanulou vodáky, Čmoudíky, Posejdonem, Prohnilými kýlami, Tatra Veteran Sport Clubem Ostrava a dalšími a dalšími hezčí zesplavněnou Odru podpořili.

DÍKY VÁM VŠEM
A když se domluvíme, na příští TaKme zase vyplujeme!

Jaromír Buček