Spey je nejrychlejší a třetí nejdelší řeka ve Skotsku, devátá nejdelší ve Velké Británii. Pramení nad jezerem Loch Spey ve Skotské Vysočině, je dlouhá 107 mil (172 kilometrů), celoročně sjízdná je od města Newtonmore, tj. v délce 128 kilometrů a teče severovýchodním směrem do Severního moře. Díky konvexnímu podélnému profilu se její tok směrem k moři zrychluje. Je ponechána přirozenému vývoji, není na ní ani jeden jez, a proto do ní mohou táhnout lososi. Využívá se ke sportovnímu rybolovu (povolenky jsou mimochodem velmi drahé i na místní poměry) a její údolí je proslulé výrobou whisky. V jejím ústí je oblast chráněná UNESCO jako skotské přírodní dědictví.

Logistiku dopravy lodi do Skotska naštěstí nemusíme řešit díky tomu, že se naši kamarádi natrvalo přestěhovali do Boat of Garten a všechno potřebné nám půjčili. Plavbu začínáme asi o čtyři kilometry výš pod městem Aviemore, kam nás odvezli autem. Ukázalo se to jako šťastný nápad. Po pár kilometrech máme jasno, že bychom raději pádla kajakářská než kanoistická, tak se ještě vracíme je vyměnit. Půjčený nafukovací kajak Sevylor Colorado je koupený zde a uzpůsobený i pro plavbu po jezerech, má kýlovou ploutev, kterou necháváme „doma“. Je kratší, než jsme zvyklí, má pohodlné plastové sedačky s opěradlem (oba máme nutkání hledat bezpečnostní pás jako v autě) a nemá krytou příď ani záď. Řeka je v těchto místech spíš klidná, ale pěkně proudící, občas s jedničkovou peřejkou. Je asi 40 metrů široká, čistá a pořádně studená. Podle našich kamarádů je mírný nadstav. Jak dlouho nám bude plavba trvat a co nás čeká, nevíme. Naši kamarádi po ní zatím pluli jen kousek.

Za Boat of Garten řeka tiše plyne, má nízké břehy, takže si prohlížíme okolní lesíky, pastviny s krávami a ovcemi a hory porostlé vřesem, který právě začíná kvést. Severskou atmosféru tomu dodává zvláštní světlo, zubaté nízko stojící slunce, kupovité mráčky odrážející se v hladině a ticho. Po hodině a půl plavby přistáváme na oběd a další hodinu se hřejeme na sluníčku. Odpoledne pak opět začínají peřejky, projíždíme Grantown on Spey, peřeje se zvětšují.

Po dalších dvou a půl hodinách na vodě už jsme úplně zmrzlí. Místo, kde jsme se utábořili, je jedno z mnoha, která jsou upravena pro rybáře: je na nich nízko posečený trávníček, lavička, stojan na rybářské pruty, erární podběrák a často i přivázaná pramice nachystaná k použití.

Druhý den začínáme koupelí ve studené vodě, a pak běháme po trávníku, abychom se zahřáli. Voda trochu klesla, ale pořád je jí dost. Peřeje střídají jedna druhou a velmi často v nich stojí rybáři (včera nestáli, byla neděle).

Většinou po dvou: ten v bílé košili a tvídovém saku, co vysvětluje nebo v pramici maká proti proudu, je instruktor, ten v zeleném vandráckém, co se v lodi veze jako paša, je platící rybář, většinou nešikovný a nevrlý, že mu plašíme ryby. Těch jsme viděli opravdu hodně, ale rybářské úspěchy žádné. Upozorňujeme na sebe píšťalkou, ale často ani tu přes hukot vody neslyší a samozřejmě stojí vždycky na konci peřeje tam, kde se jim nejhůř vyhýbá. Řeka se začíná zařezávat. Je po dalekých výhledech, zato peřeje, tady už dvojkové, jsou hezčí a hezčí. Jen už nám pravidelně nacákají do lodě a sedět v mokru se nám nechce, tak občas zastavujeme na vylévání vody. I dneska jsme strávili na vodě čtyři hodiny, utábořili jsme se kousek před městem Charlestown of Aberlour. Večer kolem nás proplula skupinka kajakářů. Jediní vodáci, které jsme potkali.

Třetí den pokračujeme do města Craigellachie, kde jsme se zastavili na nákup. A peřeje pokračují pořád dál, i když charakter řeky se opět mění: občas se rozvětví a v ramenech škrtáme o dno výstupkem, do kterého se zasouvá ploutev.

Začínají červené hlíny a oblázkové pláže a za městem Fochabers je už krajina úplně plochá. Hory jsou za námi, Spey se větví čím dál víc, často se na poslední chvíli rozhodujeme jet jiným ramenem, než jsme si vybrali z dálky. Už jsme na vodě pět a půl hodiny, když se konečně řeka uklidní a spousta racků zvěstuje blízkost moře. Ještě párkrát zabereme a už ho vidíme, slyšíme příboj a konečně do něho vplouváme. Máme to za sebou a bylo to krásné.

Naštěstí jsme se vzpamatovali včas. Proud řeky na hranici moře nekončí, nese nás to dál a dál, tak rychle se otočit a zpět. Vypádlovat zpátky do Spey Bay trvalo mnohem déle než cesta po proudu. Tam také posléze přistáváme a voláme si kamarády na odvoz zpět do Boat of Garten.

I přes to, jaké tu bylo chladno, byla Spey nejhezčí dovolenkovou řekou, jakou jsme dosud jeli. Ti, kdo by si chtěli ve Skotsku zapádlovat i jinde, se mohou podívat na web canoescotland.org. Ve Skotsku je dovoleno volně tábořit i rozdělávat oheň, ale na soukromých pozemcích jen se souhlasem majitele, což je však těžko proveditelné, protože není jak zjistit, komu pozemek patří.

Samozřejmostí je odnést si všechny odpadky. Měsícem s nejlepším počasím bývá září, ale i ty nejkrásnější dny jsou srovnatelné nanejvýš s naším babím létem. Platí se zde anglickými i skotskými librami o stejné hodnotě, ale pokud je neutratíte, je potřeba dávat pozor, jaké vezete domů, ty skotské už v bance nevrátíte.

Slávka