Ahóóóóóój Všem vodákům,

ráda bych se podělila o zážitky ze sjezdu řeky Ohře z Tršnice do Vojkovic, který jsme absolvovali se čtyřmi loděmi v termínu od 10. do 15.8.2003. Nutno připomenout, že to bylo v době, kdy nás masmédia bombardovala informacemi typu "Téměř všechny řeky v ČR nesjízdné" či ještě lépe "Sjízdná pouze Vltava" a tato tvrzení dokládala příslušnou fotodokumentací. Asi nejvíc mě pobavilo foto, na kterém ubozí vodáci !!NESOU!! kanoe korytem řeky Ohře. Jen by mě zajímalo, co musel reportér těm vodákům nabídnout, aby je přinutil vysednout z lodí a pózovat v této - pro vodáky - krajně nepohodlné pozici v místě, kde jsme my pohodlně projeli, a to ve dnech, kdy byl stav vody dle měření v povodí ještě nižší ;-). Snad za to dostali jako odměnu nějaký dobrý mok (za úplatek, který obsahuje dostatečné množství alkoholu je vodák schopen dělat i věci jinak zcela nemožné) nebo jim možná byl dostatečnou odměnou slib, že se jejich portrét ocitne v celostátním vydání novin?;-) No kdo ví....

Nebudu Vás dál napínat a přejdu rovnou k věci. Velikou výhodou při sjezdu se ukázalo být to, že naše lodě byly plastové (to znamená prakticky nerozbitné), neboť lamino by ten slalom mezi kameny pravděpodobně nevydrželo. Snad jedinou nepříjemností bylo, že nám lodě (díky nízkému stavu vody) často drncaly o šutry, ale jelikož "plasťáky" skutečně vydrží leccos, tak to nebyla žádná veliká pohroma. Jen háčci museli mít oči stále na šťopkách a na opalování na přídi mohli zdaleka zapomenout :-(. V každé lodi byly vždy 2 osoby a navíc hromada bagáže, která čítala dva 50-ti litrové sudy a zásobu pití. Přesto byla řeka VŽDY alespoň v jednom místě sjízdná (ehm-kromě jezů). Problém však nastával téměř vždy ve chvíli, kdy se v ohybu řeky některá z posádek vydala jinou cestou než ty předešlé, nebo se netrefila přesně do místa, kudy projela předchozí loď. To pak pravidelně následovalo nedobrovolné "zakotvení" na mělčině. Ale stačilo pouze když jedna osoba vystoupila, loď pošoupla o několik metrů (někdy i centimetrů) dál a pak už to zase jelo. Pravidelné problémy mělo jen jedno plavidlo, které obývala vysokotonážní posádka :-D. Výše zmíněný tandem postup celé skupiny zdržoval tím, že loď vždy usadil na nějaký pěkný kámen a seděli tam jako kukačka na hnízdě a ne a ne se hnout z místa. Po několika marných pokusech o uvolnění lodi v poloze sedací se zvedli, čímž se loď nadlehčila a bez problémů popojela na hlubší vodu, kde posádka opět nasedla a mohla vyhlížet další vhodný kámen na "zakotvení" ;-).

Ohří jsme byli všichni nadšeni a plánujeme, že náš příští vodácký výlet bude opět na této řece. Jen bychom ji chtěli jet za jiného (pokud možno vyššího) stavu vody. Ale přestože bylo oproti normálu skutečně málo vody, tak jsme (vyjma jezů) nikde nepřenášeli. Po cestě jsme si užili jak klidné vody, tak i pěkných peřejí, které prověřily naše znalosti a schopnosti. Obzvlášť pěkný byl sjezd stupně Dasnice, jez Šabina, cvičná peřej Hubertus, nebo peřej mezi Radošovem a Vojkovicemi.

Vodákům kteří plánují jet Ohři bych doporučila oficiální stránky Povodí Ohře www.ohre.cz, kde je uveden aktuální vodočet všech tří měřících stanic na řece. Informace zde jsou 100% správné a nejaktuálnější!! Co se půjčoven lodí týče, můžu doporučit www.honza-centrum.cz (možnost velice levného zapůjčení lodí na celý týden) nebo www.dronte.cz (půjčovna sídlí přímo na Ohři). Hospod a možností občerstvení je kolem Ohře skutečně dostatek a za rozumné ceny. Kvalita kempů sice pokulhává, ale to je pro nadšence, kteří si chtějí užít pěknou jízdu po řece, maličkost a hezkému svezení rádi obětují i něco ze svého pohodlí. Málem bych zapomněla zmínit, že když se zakotví v Kyselce při pravém břehu u mostu, tak asi 100m zpět proti proudu (na rohu dost poničené budovy) vyvěrá minerální pramen, který je možno načepovat pro další cestu (můj poznatek-chutná docela dobře :-) ).

Všem vodákům přeji dostatek vody a pěkné úseky na sjíždění.

Ahóóóóóóój Mirka