5. ročník Samba Maratonu byl výjimečný po všech směrech - nová trasa, noví vítězové a dokonce i jedna žádost o ruku!

Na tradiční závodní trase Sázavského Samba Maratonu z Chocerad do Pikovic bylo málo vody už od června a ani v září se situace nezlepšila. Bylo tedy potřeba přesunout trasu závodu více proti proudu Sázavy, kde řeka zůstávala splavná, ale je zde více náročných "volejů". Váhali jsme mezi 21 km - tedy půlmaratonem - a nebo klasickým maratonem o délce 42 km. V obavách, aby nám vybranou trasu neomlátili závodníci o hlavu, jsme je raději nechali hlasovat. A naši maratonci projevili sportovního ducha a zvolili si trasu dlouhou 42 km z Horky do Ledečka. V hlasování se objevovaly poznámky jako "Určitě se za to budu proklínat..." a "Maraton má být maraton, tak se hecneme".

Sešli jsme se tedy v pátek večer v kempu Horka a v dobré náladě ladili formu závodníků i organizátorů za doprovodu havlíčkobrodské kapely Worwaní. Ráno už byla nálada vážná, každý připravoval svoje závodní plavidlo na dlouhou cestu, hladilo se dno, vylepovalo sezení, k lodi se připevňovaly energetické drinky a tyčinky. V 9 hodin vyrazilo 47 posádek vstříc dlouhé a nad očekávání náročné cestě.

Hned první jez se ukázal býti zákeřným - zaléval lodě a bočními vlnami tlačil na borty kanoí ve snaze dostat je pod vodu. U dobré 1/3 posádek se mu to povedlo a i ti, co úspěšně projeli, museli pod jezem vybírat hodně vody z lodi. Kdo měl vylito, mohl pokračovat směrem na Zruč nad Sázavou.

V Kácově byla připravena občerstvovačka a kontrolní bod, ale ještě předtím museli závodníci přetáhnout jez a pod ním hodně metrů běžet, než zase mohli nasednout do lodi a pádlovat. Již tradičně proběhly první posádky občerstvovačkou bez zdržování a až ti, co byli v celkovém pořadí níže, si nabrali houstičky a sušenky a v klidu to zapíjeli čajem. To ale ještě netušili, že druhá polovina závodu bude náročnější - po cestě voleje a sil už ubývalo. Dojet do cíle v limitu 8 hodin byla letos opravdu výzva.

Do cíle v Ledečku dorazila první posádka Michal Háša a Pavel Pazourek a to téměř o hodinu a půl později, než v minulých ročnících - v čase 5 hodin a 37 minut. Několik minut po nich dorazili druzí Jan Pazourek a Roman Mornštejn a až na třetím místě připluli vítězové několika minulých ročníků - Otakar Venta a Stanislav Hamák. Chvíli po nich už doplula první smíšená posádka Pedro Tilz a Alča Maroušová v čase 6 hodin a 11 minut a první čistě ženská posádka dokončila maraton v čase 7 hodin a 4 minuty, na celkově 19. místě.

Napjatě jsme čekali, kolik závodníků zvládne dokončit závod v limitu a nakonec to bylo 38 posádek ze 47 startujících. Oproti téměř 100% úspěšnosti v minulých ročnících byli mnozí zklamaní z toho, že nemohli být zařazeni do slosování o kanoi Samba od firmy Železný. Losování se ujal nejstarší účastník maratonu, dvaasedmdesátiletý Jiří Činčera, který svojí zkušenou rukou vybral stříbrnou mužskou posádku. Ti si tedy odvezly krásnou oranžovou Sambu s logem závodu, asi aby mohli celý rok pilně trénovat a příští rok skončili první.

Vítězové jednotlivých kategorií také dostali pěkné ceny, rádi bychom poděkovali především výrobci vodáckého oblečení a vybavení HIKO, firmě Profiplast, Agama, Vodák Sport, Water Element. Občerstvení pro závodníky zajišťovaly Isostar a MasoJede.

A na závěr tip pro slečny, jejichž vyvolený ještě nepochopil, že právě ony jsou ty pravé. Pokud upádlujete celý maraton a zachováte si dobrou náladu, ladnost a grácii až do cíle, můžete být v cíli odměněny snubním prstýnkem stejně jako jedna z našich účastnic. Určitě mu konečně dojde, že lepší žena po světě nechodí! Máme radost a gratulujeme!

Půjčovna lodí Samba