Obtížnost řeky

Asi tak ZW - WW IV

Nikde jsme nenašli kilometráž k řece a obtížnost neumím dobře určit. Takže se uchýlím spíš k podrobnějšímu popisu. Nasedali jsme u vesnice Kaitum. Tady je voda hladká, neustále dosti proudící. Vody je tu hodně - myslím, že když odhadnu 100 m³/s, tak nebudu daleko od pravdy.

Řeka volně plyne asi 10 km až k přírodní překážce Killingefallet. Řeka se zúží a překonává asi stometrový (na délku) skalnatý stupeň. Pro nás rozhodně nejetelný.

Pod skálou je mohutný dlouhý válec po celé šířce řeky. Na obou březích jsou pod válcem umístěny záchranné kruhy - skoro jako kdyby tu úřadoval Ptáček s jeho Nebezpečnými jezy. Myslím si ale, že nejsou určeny pro záchranu. Stojí tady spíš pro výstrahu. Pod Killingefallet je asi desetikilometrový peřejnatý úsek s veselými místy. Napočítala jsem čtyři těžší peřeje. Dá se nad nimi zastavit a prohlídnout si je.

První z nich jsem dala název Vlnoválcová. Najížděli jsme ji z pravého břehu. Na levém břehu do řeky zasahuje skalnatý masiv, pod kterým se tvoří válec. Ten jsme zprava těsně minuli s cílem šikmo se dostat přes proudnici a vyhnout se vlnoválci u pravého břehu. Až v akci jsme zjistili, že se to nedá stihnout - takže je dobré srovnat loď a prostě to prostřelit. Pak už zbývalo jen se vyhnout dalšímu vlnoválci zleva a bylo to. Na rozjezd docela dobrý. Ve zmenšeném měřítku nebo z dálky to vypadá velmi jednoduše. Nás ovšem překvapila síla proudu. Moje první pocity byly, že stojím na místě, přesto že dřu jako kůň.

Druhou peřej jsem nazvala Možnost dámské cesty. Jak z názvu vyplývá - dá se objet při levém břehu - proskákat kameny. Kluci jeli také víc nalevo, ale pak to narvali doprostřed řeky do proudu a nechali se hezky propláchnout.

Třetí peřej je Jazyková. Dá se nad ní zastavit v hezké lagunce na levém břehu. Po celé řece je docela vysoký stupeň. Vlevo z lagunky objíždíte šutr, kolem kterého protéká asi půl metru široký jazyk. Vlevo za šutrem je díra, vpravo od jazyku je šluchta. Ale když se trefíte, tak vás to prohodí stupněm ani nevíte jak. Jen je třeba se pod jazykem malinko uhnout do řeky, aby vás nechytil kámen narafičený v proudnici.

Poslední peřej byla Vlnová. Zase se snadno zastaví na levém břehu. Ze skály si můžete prohlídnout zužující se místo. Nikde nic nepřekáželo, ze skály to vypadalo snadné. Byla to jen taková peřej s proudnicí - jazyk s velkými balícími vlnami. Domluvili jsme se, že najedeme hezky doprostřed a normálně to prosvištíme. Já kluky fotila seshora. Oni frajersky naskákali do lodiček a vjeli do proudu - který je ovšem strhl a nenechal je najet si na tu ideální cestu. Takže najeli do balících šikmých vln, za což byl první z nich potrestán zvrhnutím. Elegantně ovšem vyeskymoval, dokonce na levou stranu. Nic jiného mu nezbylo - neumím si představit záchranu ve vodnaté, rychle tekoucí a široké řece. Navíc byla voda celkem studená. Poučena jsem si hezky vytáhla kajak o pár metrů výš a pak už jsem si snadno najela na prostředek a vysokými vlnami se nechala pohoupat. Když to teď vidím na videu, tak mám skoro strach.

Dále už byly lehké peřeje - nekonečné peřeje. Řeka je rychlá a mohutná, vlny jsou velké. Bylo velmi důležité načíst si cestu a od břehu odrazit na takovém místě, abychom stačili na vyhlédnutou cestu dopádlovat. Zprvu jsem měla pocit, že proud prostě neurvu, že pádluji jako divá a pořád stojím na místě. Později jsem ten pocit měla pořád, ale naučila jsem se číst vodu na velkou vzdálenost a věděla jsem, že i nepatrný manévr bude mít na velkou vzdálenost dostačující účinek. První dny byla řeka neustále peřejnatá - dvacetikilometrové příjemné peřeje. Když se řeka zastavila a rozlila, bylo jasné, že následující zúžení bude víc než dobrodružné.

Pokračování příští týden ...

Jana Erbenová