Ke psaní těchto řádků mě inspirovalo množství článků s popisy drobných lokálních tůčků a potůčků. Nejsem sice stará škola, ale registruji renesanci pádlování po všem možném. V době, kdy česká populace byla nucena bavit se pouze na území obehnaném dráty, bylo takové počínání zřejmě zcela logické. S příchodem nové doby se ale nadšení pádleři rozutekli objevit krásy světa a domovina byla většinou opomíjena. Možná je to nasycením, možná je to rozmar, ale vodák znovu objevuje stále raději pro lid obecný méně pochopitelné terény, jako jsou zdánlivě nevýznamné vodní toky za humny.

Kdekdo by si mohl myslet, že pádlování je činnost, stejně jako mnoho dalších sportovních aktivit, víceméně zbytečná. Zasvěcený vodák, obohacen o přesvědčení smysluplnosti této akvivity, si toto nemyslí. Motivy k pádlování má různé. Jeden má za cíl péčovat o svou fyzickou schránku a tak jeho údy monotóním pohybem směle tlačí loď kupředu. Druhý je motivován vidinou dokonalého duševního rozpoložení, které tak zaručeně přináší každý den do vodákovi mysli poté, co viděl zurčit a poskakovat hladinu vody z paluby svého miláčka. Výborné na tom všem je, že se tyto důvody pro pádlování často snoubí a uzavírají tak celek obecné prospěšnosti pro lidský organismus v rovině duševně - fyzické. Zřejmě proto se čím dál častěji ve vodáckých bulvárech setkáváme s články o špouchání na kdejakém potůčku, do jehož koryta se vejde loď.

Všichni pádluchtivý jedinci se pochopitelně rozhlíží ve svém nejbližším okolí a mají nutkání ho prozkoumat z paluby. Je to logické vyústění situace. Doba nám nedovoluje být na kontinuální vodácké dovolené a je třeba vzít za vděk nabídky svezení ve kdejaké strouze. O to větší potěšení vodák prožívá, zjistíli, v jak divoké a nespoutané krajině se může během krátké chvíle objevit. A to nedlouze poté, co si odšťípl odchod ze své "Kolbenky" a položil svůj koráb do nejbližšího sjízdného koryta. Může být překvapen odlehlostí tak blízkého údolíčka, vnímá život říčky nezávislý na okolním dění, obdivuje její nekonečné regenerační schopnosti. Náhodné odpadky a haraburdí spí pod vrstvou čerstvě po povodni nanesené písečné pláže, další předměty jsou pečlivě propletené do větví přilehlých porostů.

Říčka jasně naznačuje, co bude po nás, po lidech, až se jednou modrá planeta rozhodne ukončit další z významných kapitol její existence. Obohacen o poznání, o zkušenost, o rozšířenou znalost místopisu a především o značnou dávku vyplavených endorfinů, končí vodák uspokojen svou minipouť do "dálav". S největší pravděpodobností došlo k naplněním jeho potřeb. Vodákovo srdce plesá, do mozku proudí čerstvě okysličená krev. Vodák se po takto stráveném čase chová vlídně a vstřícně ke svému okolí, což mohou ocenit zejména jejich manželky. Uspokojený vodák také snadněji a s lehkostí plní povinnosti všedních dnů a pro zbytek populace může být inspirací, jak zvládat zdánlivé stresující složitosti každodenního života. Vlastně můžeme být svědky dalšího výrazného přínosu pádlování. Pozitivní aura obklopující vodáka je prospěšná nejen vodákovi samotnému, ale široké veřejnosti, která s uspokojeným vodákem přijde do kontaktu.

Jan Trázník