Je konec června a letní počasí stále nikde, navíc začalo už druhej den intenzivně pršet. Pohled z okna komentuji jako obvykle: „Pojedeme na vodu.“ Sám tomu ale nevěřím. Je totiž pondělí, do víkendu to určitě nevydrží. Na vodáckém fóru čtu zprávu od Kmocháčka, že nejspíš povalí Šumava, a jestli by se někdo ve středu nepřidal na Otavu. Jsem pro a v práci hlásím dovolenou. Teče to sice moc, ale postupně klesá na rozumnou mez.

Ráno mě Kmocháček vyzvedává s Kurskem a za mírného deště jedeme směr Šumava. Na 40kubíkovou Čeňkárnu vyplouváme ve složení 4 kajaky, Kursk a 2 Baraky v singlu. Vlny jsou pěkný, akorát ubylo obvyklých mělčin. Jedeme na pohodu a já zmlsán jarníma vodama se celkem nudím, a tak fotím za jízdy. Vodu moc nehlídám, takže najíždím velkou vlnu drobet bokem a mohutně vylehávám. Zpozorním a přestávám dělat kraviny, na Čekárně bych plavat rozhodně nechtěl.

Po dojetí do Radešova plánujeme co dál. Losenici kvůli zákazu (NP Šumava) vzdáváme. Volba padá na Blanici nad Husincem. Informace z netu hlásí 23 kubíků s výrazně klesající tendencí. Do odpoledne to určitě spadne na přijatelnou mez. Viděl jsem z ní fotky za malé vody a mrzelo mě, že jsem tenkrát nejel, a tak jsem nadšen. Dáváme obídek a vyrážíme na Blanici.

Po dojezdu k Podedvorskému mlýnu (62,3 ř. km) vidím v řece mohutné splachovadlo bez vracáků. Pomýšlím si, že to bude mazec, ale jsem rozhodnut jet. Raději jedem dál proti proudu a volíme výstupní místo co nejvýše (sil.most Řepešín-Záblatí 68,7 ř. km). 10 kiláků na takový vodě by nám mělo stačit. Tolik kmenů, kořenů a větví, co se tam válí na loukách kolem, jsem ještě neviděl. Mám drobet obavu z případných padlých stromů. Ale na Kmocháčkovo nadhození, že kdyby byl ostatními přehlasován, tak se tohoto dobrodružství rád vzdá, nereaguji. Naposledy žhavíme net kvůli aktuálnímu vodnímu stavu, pokud by byl stále II. SPA, akci odpískáme. Je půl 3, ale na webu Povodí stále trčí ten údaj z dopoledne. Na nástupním místě u sil. mostu nedaleko Blažejovic (78,8 ř. km) se jeví Blanice celkem sympaticky. Pevně tedy věříme v setrvalý pokles hladiny a vyrážíme na vodu.

Před výjezdem domlouváme pořadí. První kajaky v čele s Djembesem, který jede s přehledem, a překážky včas hlásí. Pak já s Kurskem a vzadu Baraky, co těžko zastavují. Čekáme na sebe a já chytám vracáky celkem v pohodě. Z jízdy v úzkém korytě sevřeném v lese jsem nadšen. Je to jiný pocit, než na široké Otavě. Palacký na Barace podivně přehazuje pádlo z jedné strany na druhou. Četl jsem, co už letos všechno sjel, a tak mě tato technika udivuje. Dáváme pěkný jez a pokračujeme v postupně se zvětšujících vlnách. Jsou čím dál větší, rozbitější a začínají válečky  podobné Otavě.

Přichází fakt velký vlny, které si chválím. Peřeje jsou dlouhé a plné vychytávek. Najíždím vlny skoro 1,5 m a pod nimi zastavuji a kontroluji Baraky za sebou. Najednou Palacký plave. Válením sudů chytá velmi rychle malý vracák a je na břehu. Říkám si, že má zřejmě zkušenosti z nějakého kurzu, páč to vypadalo velmi efektně. Baraku mu loví čekající kajakáři.

Přijíždíme ke kaskádce a prohlížíme. Jede Kmocháček a mohutně vylehává. Vypadalo to, že narazil na nějaký kámen. Jdu na to, kaskáda je super. V největší vlně dávám pádlo nad hlavu a vískám. Z vracáku volá  Djembees, abych zastavil. Musím pořádně zabrat a vracák chytám jen taktak. Tlemím se a komentuji to, že mávám. Palacký ztratil morál a kaskádu, ač není těžká, nejede. Do jeho lodi sedá Kmocháček. Vlna ho stáčí dost na bok a nedaří se mu to srovnat. Najíždí největší vlnu bokem., ale bravurně na přes ruku vylehává.

Jedeme dál a vlny jsou stále větší a rozbitější, ale ještě se cítím dobře. Palacký vypadává z Baraky na nepříliš těžkém místě, ale je tam mělko, a tak naskakuje zpět do lodi. Z vracáku ho chválím, jak se dostal zpět, jenže už nesrovnaný a nepřikurtovaný za chvíli plave zas. Lovíme a z četnosti jeho krys začínám mít obavy. Smějeme se hláškám: „Palacký plave, Palacký už neplave, Palacký už zase plave.“

Pokračujeme a Blanice stále přitvrzuje. Vlny jsou fakt veliký, hodně rozbitý, válečkům se mnohdy nedá vyhnout a je jich hodně za sebou. Začínám dost vylehávat na pádlo a zmocňuje se mě myšlenka skončit. Jenže z údolí není úniku. Najíždím obrovskou vlnu, která mě téměř zastavuje a padám do žumpy. Za ní jsem už bez rychlosti. Jsem srovnaný, a tak visím na pádle a čekám, až mě pustí. Pustil, ale bylo to o fous.

Přichází dlouhá řada vln a válců. Cvakám se na přesruku a krysím. Po kontaktu se dnem se ještě pod vodou  srovnávám a 2 velký vlny proplouvám v pohodě. Pak přichází válec a já cítím, že jdu hodně hluboko. Po vynoření se nestíhám nadechnout. Další vlna mi proplachuje oči a já se špatně koncentruji na místa, kde se dá mezi vlnami nadechnout. Voda mi vniká do pusy a já přicházím o další možnost nádechu. Nemám kyslík a cítím, že už dlouho plavat nevydržím. U břehu vidím malý průplav mezi dvěma kameny. Přecházím k aktivnímu plavání a z posledních sil splývám do vracáku za nimi. Plazím se na břeh a plivu vodu. Chvíli to vypadá, že budu zvracet. Ohlížím se, Kursk s ostatními zmizel za zatáčkou, jen Palacký visí v proudu na kořenech a snaží se vystoupit na břeh. Říkám si, že frajer zastavil, když mě viděl plavat. Později se dozvídám, že to zapíchnul, protože už měl dost a chtěl by skončit.

Z kaňonu, ale není kam utéct, a ani po břehu se nedá pro skály jít. Palacký vytahuje Baraku na břeh a já na něj mávám z lesa. Stěží mě viděl, páč jsem neměl na sobě žádnou výraznou barvu. Snaží semi přehodit házečku, ale je krátká. Zkouším zkrátit vzdálenost a jít ve vracáku pod kámen, ale hned u břehu nestačím, a jsem unášen proudem. Radši vylejzám zpět na břeh.

Přichází Hroch, který na nás očividně dává celou cestu bacha, a zakazuje mi pokus o přeplavání prudkého proudu. Kdybych to nezvládl, tak za zatáčkou jsou stromy v proudu. Zkouší za mnou na Barace přetraverzovat, ale strhává ho to dolů a mizí za zatáčkou. Po chvíli přináší Baraku zpět a dává druhý pokus. Hodně se rozjíždí proti proudu a za moment je u mě ve vracáku. Dozvídám se, že ostatní jistili u zátarasu, a můj Kursk vytáhli kajakáři Bobři z Krumlova, co tu ztratili 2 lodě. S Hrochem na háčku jedeme na Barace k ostatním za zatáčku. Kursk je však někde níže. Chci vyrazit po břehu, ale dozvídám se, že už šel Palacký a já musím jet s jeho lodí. Nahlas mu pěšárnu závidím. Baraka je však hodná a já v pohodě chytám vracák u kotvícího Kursku. Urvané úchyty svědčí, že si taky užil své.

Pokračujeme v nezmenšujících se vlnách. Strach sice zaháním, ale už si to moc neužívám. Po rozplavbě mi rychle docházejí síly. Při zastávkách často vylejvám, mám i přes šprajdu v Kursku  tak 10 cm vody. Po jednom zastavení si zapomínám nasadit šprajdu. Když konečně nacházím další vracák, mám už v lodi do půlky vodu.

Na dalším zablokovaným místě byli zrovna kajakáři Bobři a včas nás varovali. Při přenášení jsme se od nich dozvěděli, že to jeli už v úterý za vyšší vody, ale bylo to o hodně lehčí. Válce se už netvořily a byly místo nich jen splachovací vlny. V duchu už se modlím za konec, a když se před námi objevuje cílová výstupní louka, tak jsem značně vyčerpán. Čekání na pendl nám čajem s rumem a buchtou zpříjemňují v chalupě u mostu moc příjemní lidé. Pak už jen nakládáme a loučíme se za neustálého deště.

Večer ležím doma v posteli a nemohu usnout. Jakmile zavřu oči, vidím před sebou ty vlny a ač jen v duchu visím na pádle, tak na těle mám napnutý každý sval.

Závěrem bych chtěl dodat, že nejezdím víc jak WW III, a tohle bylo opravdu nad moje schopnosti. Obtížnost nedovedu posoudit, páč jsem nikdy nic takovýho nejel, a ani nechtěl jet. Bohužel nástupní a výstupní místo bylo na úplně jiném levelu  a to, co mě čeká ve skalách, jsem nepředpokládal. Tak takhle jsem si spolu s Kurskem „užil“ 21 blanických Kubánců.

Žralok