Pro mnohé řeka známá, leč v mnoha ohledech nepoznaná. Rychlý tok svádí k prosvištění cca stokilometrové trasy a potom už nezbývá čas na kulturní nasávání okolí. Nasávání je tak omezeno na přilehlé kiosky a hospody, kde ceny jsou vcelku mírné a obsluha prakticky bez čekání. Toto léto jsem Ohři zdolal dvakrát a rád bych se podělil o některé poznatky. Hned na úvod bych rád připomenul zajímavý jev. Zatímco média masírovala vodáky o tom, že sjízdná je pouze Vltava, Ohře tuto možnost nabízela také. Pro milovníky romantiky doporučuji horní úsek z Tršnice do Karlových Varů. Pokud pomineme průjezd Sokolovem, můžete na této trase potkat podobné meandry jako na horním toku Vltavy, proplouváte krajinou bez civilizace. Před Šabinou jsou tři náročnější místa, kde se i zkušený vodák zapotí a musí provést ty správné náklony, aby neskončil pod padlým stromem.

U šabinského tábořiště si leckdo rád zaskotačí ať s lodí či bez ní na rozbořeném jezu. Nájezdy na první vlnu určitě prověří vodácké znalosti. Opravdovou lahůdkou je průjezd velmi pěkně opraveným Loktem. Ti otrlejší mohou jeden z jezů zdolat přes rybí přechod. Karlovy Vary netřeba představovat, z Lesního tábořiště Hubertus je to přes kopec 2,5 km a procházka odrbaných vodáků po kolonádě je úsměvným přínosem tomuto vyfešákovanému městu.

Cvičná peřej Hubertus není při nízkém stavu vody tak těžká, ale pokud zážitkuchtivý vodák vyžaduje pořádné prásknutí, tak to je to pravé místo. S vodáckým oddílem jsme zde prováděli výuku traverzů, náklonů a dalších vypečeností. Za tímto tábořištěm je až do Klášterce řeka peřejnatá, ale místo velkého houpání na vlnách se při současné malé vodě jedná o bravurní slalom mezi šutráky. Na této trase je možno zastavit a navštívit některý z mnohých přilehlých hradů jako např. Hauenštejn či Himlštejn. Ideální je spojit výstup na hrad s pořádným jídlem za příznivé ceny ve vodáckých hospůdkách.

Jediné suché místo se občas vyskytuje pod jezem v Pernštejně a to dle nálady místní soukromé elektrárny. Já jsem měl dvakrát štěstí. Pokud ruleta vyjde opačně, nezbývá než třista metrů kanoe koníčkovat, což může být na jednu stranu pruda, na stranu druhou to také patří k umění vodáka. Naštěstí je to na Ohři jediné místo, kde se musí jít chvíli pěšky. Jezy, které se tváří smrťácky, ať už ten v Tuhnicích či Radošově, ztratily díky nevodnatosti svou sílu a tak bylo vidět některé nadšence, jak se nechávají promílat ve vývařišti. Nedoporučuji, nikdy nevíš, co je dole. Závěrem zbývá napsat, že Ohře je příjemnou alternativou pro ty, kteří i za nízkého stavu vody chtějí řeku tekoucí, peřejnatou s pěknou přírodou. Navíc zde nejsou fronty na jezech a stále ještě zahuštěnost vodáků není taková, že by kanoe souvisle pokrývaly vodní plochu od jezu k jezu. Pokud vám letos voda nevyšla nebo jste se nechali zastrašit poplašnými zprávami a rádi byste ještě ponořili pádlo do vln, Ohře vás ráda přivítá. Pokud nemáte svoje plavidlo i zde už fungují půjčovny, které vám na horním toku loď zapůjčí a dole vyzvednou a to za velmi příznivou cenu. Tak tedy

Ahoj na Ohři

Míla Pražák - Dronte