V sobotu večer po trojboji Úterák-Hadovka-Mže probíráme nad žejdlíkem kam v neděli. Horní Teplá během soboty spadla pod limit, a tak z těch blízkých řek, co nemívají vodu často, zbývá Střela a Tichá se Mží. Střela se nad Žluticemi drží lehce nad limitem, ale vodočet ve Stříbře na Mži hlásí úctyhodných 110 cm a 20Q. To si nemůžeme nechat ujít.

Druhý den kolem jedenácté otvíráme sjezd šplouchem na stupni u mostu v Brodu nad Tichou. Zde si dovolím malou odbočku. Tento po/tok je uváděn jako Tichá (Hamerský potok), není tedy na místě si nahodit do zápisníku dva zářezy najednou, abychom i v neděli měli tři kousky? Na Tiché od Brodu ke kempu Karolina Dolina nás na několika místech hladí po obličejích a zádech svými něžnými proutkovými prstíky překrásné vrbové víly. Přestože tu Tichá teče otevřenou krajinou, nijak nemeandruje - následek narovnávání řek a vysušování luk z doby budování socializmu. Tím je plavba o něco jednodušší, prostě roští jen rovně prošťouchneme.

Před Karolinou Dolinou nás zatáčka vlevo hází do jiného světa. Louku necháváme za sebou, vrbičky se loučí a Tichá se zařezává do hlubokého údolí lemovaného skalami. Na poslední dva kilometry získává vzhled podobný Mži, se kterou se krátce pod jezem u železničního mostu spojí. Cestou ale ještě překonáváme dva přes řeku padlé smrkové chlapáky a u ústí si krátíme čekání na Zdendu sledováním ladných Švejkových kliček v proudnici.

Pak už se spojením obou říček definitivně mění charakter toku na širší řeku. Valíme dál Mží, kterou mám v tomto úseku moc rád. Svižně a v četných peřejkách v obloucích řeky tvořících obrácené S podplujeme dvakrát železniční mosty tratě na Cheb a už skáčeme Pavlovický jez.

Pod ním podjíždíme třetí most a za tohoto stavu začíná nádherná pasáž vydatných pavlovických peřejí v dlouhém pravotočivém oblouku řeky okolo Josefovy hutě, kde bych na dvou, možná třech místech (i když jsme na toto téma vedli vzrušenou a vysoce odbornou debatu) dnes neváhal přisoudit lehce dvojkový stupeň. Jinak je to ale krásná jednička s hvězdičkou, jakou mají mazánci rádi.

Nejrušnější část plavby je sice za námi, ale Mže stále rychle teče. Sklouzneme jez Černého mlýna, míjíme chaty a chatičky na březích, sem tam se pohoupeme na peřejkách a už jsme na soutoku s Kosím potokem, který si mlsně obhlížíme a kujeme pikle na příště.

Přeskočíme krásný šplouch pod betonovým brodem a kocháme se okolní spící krajinou, lesy, skalami a zasněženými břehy s roztodivně pokroucenými stromy, nad kterými se vznáší mlžný opar. Zimní klid narušuje jen vydra dovádějící v peřeji, která upoutá pozornost Aleše se Švejkem. Podjíždíme nesčetně lanovek vyrobených chataři na dopravu věcí k chatám na protějším břehu, které jsou naštěstí vysoko a neopakuje se situace ze soboty s ohradníky na Úteráku.

Čile se blížíme ke Svojšínu, nad kterým se s námi Mže loučí tradiční a krásnou peřejí na pobořeném jezu Valečkova mlýna. Pak už jen pár ohybů řeky s peřejkami a už se zapichujeme do krátkého voleje svojšínského jezu, po jehož sklouznutí končíme za silničním mostem. Dneska sice bez krys, ale s nemenším požitkem. Všech pět prvních letošních víkendových zářezů včetně koupelí bylo vydařené otevření sezóny 2018. A to nám na horách zase ještě připadlo…

Martin Koudelka