V rámci "projektu" WWR (Welké wodácké rodiny) jsem v pátek ve 23 h ještě u Mr.Wiga. Do toho volá Keny, že teče Kamenda a .. "Nejedu". Má být hnusně, doma mám práce beztak dost. V sobotu "ráno" to beztak nestíhám.

V sobotu vyjíždíme v půl 11. Horní Jizera vypadá zajímavě, ale je tam silný "autobusový efekt". Most je docela vysoko, a tak na rozjetí dáme Mumlavu. Mumlavu na rozjetí? Pendl-bunny mi ujíždí s rukavicema a ušima na zadním platě. Je to nevodačka, tak se neptá, kdo co má a nemá. Nasedáme nad Podkovou asi 200m, musí stačit. Podkovu dáváme všichni bez problémů.

Vody je dost a tak to mydlíme dolů. Rád bych fotil, ale jako "nejlepšímu" mně nechali poslední místo. Většinou tedy není koho fotit a dost to houpe. Fotit po směru nemá smysl, protože díky spádu mi kluci zmizí za prvním šutrem. Najíždí to zpravidla Tarzan. Přede mnou jede Keny. "Keny, občas se vohlížej, jo?" "Však mě znáš." "No právě." Tarzan vymetá všechny vracáky, a že jich moc není. Skupina občasně zastavuje. Nebo taky ne a na 2x to najíždím skupině. Jsou to jenom 3 km a za pár minut jsme dole.

Keny se opět snaží "prodat" horní Jizeru nad Mýtem. Pokračujeme ale dál po Jizeře k Ostrovu hrůzy. "Jaká je Jizera ve srovnání s Mumlavou?" "Noo, někde je takový vo ničem a někde to je dost..." Tarzanova slova přehlušilo hučení vody. U Ostrova hrůzy k mému překvapení Keny leze z vody s házečkou v ruce. Tarzan nikdy nečeká na povel a už dribluje ve válci pod Ostrovem. Noo, má výdrž. Ještě tam pořád je. Než stačím vylézt z lodě, už je venku. Je to bojovník. „Tarzane, ty na ty tvoje kraviny jednou dojedeš.“ Keny ukazuje vpravo a tam do dáváme se Sandokanem, který už má za sebou 2 eskymáky a několik kopanců, jeden z toho do hlavy. Zlobí se na šrámeček na kokosu. Mon cheri...

. Zbytek cesty je velký kvapík, pěkně to houpe. Občasně váleček, ale žádná křeč. Na konci ještě zákusek v podobě vlnky bez velkého nájezdu, ale mega jámou pod ní. Už jsme skoro na konci, když Keny mohutně gestikuluje. Nic nevidím. Aha. Strom leží ve vodě. Je dobře vidět. V pohodě objíždíme. To by nebyl Tarzan, aby ho nezkusil. Noo, zkusil. Už se válí pod stromem.

Pod sjetí Jizery se rozhodujeme, co dál. Kamendu mám sjetou několikrát, není co dokazovat. V břiše prázdno, baterky v červeném poli, už bych ji ani nemusel. Je 17h pryč, v 18h sedáme v Plavech na vodu. Ráno měla 12,5 kubíku. Kolik má asi teď? Keny hádá přes 20, ale to jsem to jel, a přijde mi, že je rozhodně méně. Za krátko občasně drhneme a je jasné, že moc vody není. Držkovské schody si odškrtávám. Dál to ale už nemohu poznat, nenasedli jsme někde výš?? Následuje jedna souvislá zpěněná peřej. Kde je ta zalitá soutěska, když se za 20 kubíků muselo vyhnout pouze jednomu šutru. Před prádelnou zastavujeme, jakože jsme si říkali, že na to číhnem. Tarzan je ale nedočkavý, jako malé dítě, a už je tam. Před Tobogánem jenom lehký vracák, Tarzan samozřejmě jeden navíc. 3x čistý průstřel. Před Navarovským jezem mi řekně Tarzan jenom: "Búfni ho." "Jasně."

Mám před očima borce z poslední akce, jak bojuje několik minut ve vývaru pod tímto jezem. Na házečky nereaguje, páč je mu vidět pouze část kokosu. Zachraňuje se podplaváním. Ještě, že je to tak hluboké, a jde to. Samozřejmě s vestou. Pak si ještě musí pro kajak, protože zas takový kámoš s nikým asi není. Bylo vidět, že to byl profík a ani takováto situace ho nezaskočila. Štěstí, že kajak se mlel u břehu.

Keny hlásí ze břehu, že vývar dnes není. Boofujeme všichni. Paráda. Před Jesenným nás čeká Pendl-bunny a v 19 hod už toho máme tak akorát. Jedna krysa byla, ale né moje. Kamenice měla ten den 10 kubíků a z mého pohledu to byla nejhezčí voda pro Kamenici. Možná 11 by bylo o chlup lepší, ale kdo by se hádal. Neděli přece jenom trávím částečně u televize a je mi dobře.

Henry