Tak zase jednou pršelo a teklo. V době kdy na moravské straně Vysočiny kulminovaly řeky na 1.SPA a větší toky (např. Oslavka) připomínaly spíše říční dálnici, rozhodli jsme se prozkoumat říčku pro nás novou a to sice Libochůvku, která slibovala vzhledem ke svému potokovému charakteru zcela jiný zážitek. Tekly sice i jiné další menší lahůdky (Fryšávka, Bystřička, Balinka…) ale Libochůvka pro svoji relativní neznámost a blízkost Brnu zvítězila. Přece jenom jet něco takového v pozdním létě a o víkendu je opravdovou výjimkou. Přestože tento vodní tok není vodácky významnější, dolní úsek říčky je vynikající a zaslouží si alespoň malou zmínku.

Úsek pod Mezibořským rybníkem raději vynechat

Protože jsme potokáři, po cestě ještě naivně obhlížíme velmi malý přítok – Haldu, ale má už málo vody a jedeme tedy na Libochůvku, neboli také Libochovku. Cestou přejíždíme několik mostů a opticky zhodnocujeme situaci s tím, že vody je opravdu dost.

Na místě se zjišťuje, že materiál není kompletní, takže se jedna skupinka vrací do Brna a zpět. Jaká klasika. V čekací době (v rámci průzkumného potokářského masochismu) zbytek výpravy zahajuje plavbu už na ř.km 21, asi jeden kilometr pod Mezibořským rybníkem. Potok o šířce 1,5 m ještě nemá spád a meandruje v lučinatém údolí. V korytě jsou občas napadané stromy, vrbičky a také jsou zde nízké chatařské lávky. Prší. Záhy vyhodnocujeme tento úsek jako nevhodný a doporučuji jej pouze regionálním nadšencům. Vhodným vybavením jsou pak pracovní rukavice, gumáky a pila.

Pozor na elektrické ohradníky

U Vratislávky nabíráme celou výpravu a řeka se postupně zbavuje vegetačního bince. Ve Žďárci (ř.km 14,2) se údolí svírá, proud zrychluje a překážek už není tolik (odtud si potok až do ústí drží slušný spád 10 ‰). Bohužel nám dojem záhy kazí nabité elektrické ohradníky, které byly nataženy přes potok. Obyvatelé statku tímto propojili ohrazené koňské pastviny na obou březích, cedule nikde žádná (!) Nikdo z nás sice žádnou šlehu nedostal, ale už jen zastavování a přetahování lodí přes dráty nebylo moc příjemné. Na místě jsme dle očekávání narazili na oboustranné nepochopení zájmů s majiteli (koně versus lodě), ale pokračovali jsme bez většího konfliktu s domorodci dále. Pod vysokým žel. mostem ještě přenášíme padlý strom.

Jako druhým dobrým nástupním místem lze doporučit následnou osadu Kutiny na ř. km 9.5, kde Libochůvka nabírá potok Haldu. Nachází se zde silnice, hospoda (vítaná pauza) a končí hlavně významnější překážky. Odtud můžeme mluvit nadneseně již o „plnohodnotné“ vodácké říčce.

Překážky téměř nejsou, jen nízké větve

Pokračujeme tedy dál mezi skalami, lesy a loukami. Charakter toku občas nápadně připomíná Vavřinecký potok. V jednom brodu se kuriózně málem srážíme s terénním autem brodícím řeku a jinak si užíváme zatím nejhezčí úsek řeky. Škoda jen živých větví, které visí často ze stromů až příliš nízko do vody. Některé suché větve jsou pak jednoduše zneškodněny pádlem (bohužel ne s ostrou čepelí) a jinak se dá všechno ostatní objet.

Tempo na chvíli zvolňuje, údolí se otevírá, ale zábava nekončí. Prudké začátky mezi skalami střídají luční meandry, neméně zalomené. Občas náhle balvany nebo větve v řece, rozhodovat se musíme doslova na poslední chvíli. Jak typické pro rychlé potoky. Jediné problematické místo je v tomto úseku nízká lávka na ř. km 5,1 a dva jezy. Vše jsme raději přenesli. V řece byl ještě jeden padlý strom, ale jinak je Libochůvka od Kutin s výjimkou těchto překážek sjízdná bez nějakého častého vysedání.

Závěrečný úsek je nejhezčí

Při soutoku s Blahoňůvkou řeka nabírá další vodu, ukazuje se slunko, proud se opět zrychluje a koryto již neobsahuje žádné nízké větve. Paráda. Tento poslední úsek řeky si užíváme na maximum, jen škoda, že není delší. V Dolních Loučkách sjíždíme exhibičně jezík a vplouváme poeticky do Loučky. Vzpomínáme na minulé plavby na této naší oblíbené řece a pokračujeme na jejich vlnách až do Předklášteří. Loučka v tuto chvíli již měla 10 kubíků a plavba na ní byla skutečně příjemným pohoupáním WW II a odměnou na závěr.

Jelikož i o víkendu jezdí autobus večer nahoru z Tišnova do Žďárce, vrátili jsme se pro auto celkem pohodlně a rychle. Kvůli potočnímu průzkumu horního toku, návratu pro materiál a pauze v hospodě jsme strávili na řece prakticky celý den. Ovšem v případě startu ve Žďárci je to do Předklášteří po Libochůvce a následně Loučce příjemných 15 km svižného svezení WWI-II+, které zaberou asi jen 2,5 hodiny plavby.

Vodočet na Loučce by měl mít alespoň 150-160, ale není to spolehlivá informace, jelikož Loučka sbírá vodu i ze Žďárských vrchů, kde mohou zvláště na jaře odtávat významnější zásoby sněhu. Doporučuji opticky obhlídnout peřejnatý úsek, který vede souběžně se silnicí. Pokud je Libochůvka sjízdná zde, bude sjízdná i v horním úseku.

Jestli se chystáte do tohoto kraje poprvé a máte více času, doporučuju pro první svezení spíše sousední Loučku (WWI-II), kde není tolik vegetačních překážek. Je delší a bude sjízdná častěji.

Vláďa Schmid