„Zaber!“…„Áááh, tý jó, to studí, se podívej…“. „Tady těch větví se drž, táhne to pod ně. Drž, říkám! A usmívej se, čéče, budeš v Blesku…“. Tak takto nějak probíhala diskuze mezi mou maličkostí a mým kamarádem na spodní Jizeře na začátku letošního babího léta. Už dlouho jsem mu sliboval, že ho vezmu na vodu, a protože to stále nevzdával, tak se i dočkal.

Spodní část Jizery nabízí minimálně Středočechům (no dobrá, tak i Pražákům) příjemné svezení, které rozhodně stojí za jeden půlden v kanoi. Na podzim má Jizera své zvláštní kouzlo. Nebývá moc vody a v proudnici se objevují místy na Polabí slušné vlny, které plavbu zpestří. Řeka pěkně teče, spadané listí tančí ve vracákách a jedna část řeky připomíná i sázavská Stvořidla. A to už je co říci!

Optimální varianta splutí je ukecat kamaráda s lodí. Sraz si dejte v Toušeni někde okolo soutoku, kde necháte auto bez lodi na střeše. Za družného hovoru najeďte na dálnici do Liberce a po pár minutách z ní zase sjeďte na Předměřice nad Jizerou. V Předměřicích odbočte doleva na Kochánky, podjeďte dálnici a na vrcholu stoupání, kdy se také vlevo objeví v dálce několik budov, odbočte vlevo na místní asfaltku. Tato silnička není zakreslena ani v poslední mapě KČT 1:50 000 č. 17 Dolní Pojizeří, ale pokud nepojedete příliš rychle, neminete ji.

Po cestě se dostanete k osadě několika větších domků. Na jejím začátku je poměrně velká nezpevněná plocha, kde mi zatím nikdo za auto nevynadal. Pozdrav a úsměv patří k Jizeře jako pádlo ke kanoi… Po cestičce doleva k vodě a na řeku nasedáte přímo pod Káčovským mlýnem. Můžete začínat i o pár km výše v Benátkách, ale my jsme chtěli být k pozdnímu obědu zase doma. Ušetřili jsme si jedno přenášení a nestrachovali se až tak o osud auta.

Jediný jez, který se přenáší, je jez v blízkosti Otradovic, asi půl kilometru pod železničním mostem. Ne nadarmo je tento jez uváděn v seznamu nebezpečných jezů. Pamětní deska na jeho tělese by mohla přesvědčit i ty, kteří o tom pochybují.

Od otradovického jezu je to k soutoku Jizery s Labem už kousek. Na obou březích řeky stojí více či méně schované chatové osady a příjemný proud se zmírní až těsně před soutokem. Splutí se dá ukončit u silničního mostu v Káraném asi kilometr nad soutokem. Většinu popsaného úseku sleduje turistická značka, která svádí k využití kola na případný průzkum před splutím. V případě, že by kolo vyhrálo, doporučuji v Sojovicích přejet po silničním mostě na pravý břeh Jizery a v ostré pravotočivé zatáčce hned za mostem pokračovat rovně po polní cestě vedoucí po břehu řeky. Pohodlně tak dojedete k železničnímu mostu, otradovickému jezu a nakonec se napojíte na lesní cestu vedoucí do Káraného. Tam přejedete na levý břeh a opět podle řeky dojedete k lávce pro pěší v Toušeni, která je asi 300 m nad soutokem Labe s Jizerou.

Perlička na závěr: pokud se zastavíte na otradovickém jezu a budete se ptát, proč tam vůbec je, vizte, že odsud vede potrubí s vodou Jizery do káranské vodárny a již upravená voda možná pokračuje až k vám do kohoutku v kuchyni. Jizera prostě nabízí svá drobná kouzla pro nenáročné vodáky v podstatě v jakoukoliv roční dobu. Třeba se zalíbí i vám.

Toto splutí má i rodinnou variantu. Sraz s kamarádem stačí přesunout na některé z mnoha parkovišť u Centra Černý Most. Začátek pro nevodáky je v IKEA, následuje Vidlák Sinemas, Klobás, Mekáč a Gigáč na závěr. Obě trasy jsou zhruba stejně časově náročné.

Honza Pokorný