Protože se opět v diskusi k článku Mluviti stříbro, mlčeti zlato objevila polemika ohledně splouvání Dyje, a protože je Dyje jedinou velkou řekou na našem území, v jejíž nížinné části leží úsek zcela vyloučený z vodácko-sportovního využití (zvážíme-li, že Litovelské Pomoraví lze z Horky n./M. objet Mlýnským náhonem), pokusím se shrnout mé vlastní poznatky z loňského roku.

Ze splouvání je vyloučen úsek mezi rekreační přehradní nádrží Vranov a vodárenskou nádrží Znojmo. Jde o bilaterální chráněné přírodní území evropského významu. Jakékoli sportovní aktivity v tomto území jsou ze zákona vyloučeny (jde o I.zónu NP). Kromě toho zde koryto řeky tvoří státní hranici. Jakékoli jednání by tedy znamenalo usilovat o souhlasné vyjádření správy NP Podyjí, správy NP Thayatal, ministerstev životního prostředí ČR a Rakouska, českých i rakouských pohraničníků a znojemských vodohospodářů. Kdo nemá roupama co dělat, ať to zkusí. Já tvrdím, že je zcela neřešitelné legální cestou získat souhlas k vodáckému využití tohoto úseku řeky.

Druhou otázkou zůstává, jak přesvědčit potenciální narušitele, aby omezení daná ochranným režimem respektovali. Mám dojem, že ti, kteří v diskusi nejvíce brojí proti zákazu vodáckého využití Dyje, ve skutečnosti v NP Podyjí nikdy nebyli, a že mají jen matnou představu, kde by to měli hledat na mapě. Podrobnější pohled do mapy by jim totiž prozradil, že na celém úseku Vranov-Znojmo v délce 40km jsou pouze 2 rozumná nástupní místa, a to Vranov (ČR) a Hardegg (Rakousko) a 2 výstupní místa, Hardegg a Znojmo (ČR). Obtížně by se za nástupní či výstupní místo daly označit turistické značky vedoucí od řeky ke hradu Kaja (červená značka, Rakousko) či k obci Hnanice (žlutá značka nad rozvalinami Gruberova mlýna, ČR). Do Hardeggu vede sice silnička i z české strany hranice, avšak se zákazem vjezdu v Čížově (cca 4 km, 140 m převýšení, z toho 110 na prvním kilometru od řeky). Hrad Kaja je od řeky vzdálen asi 1,5 km s převýšením asi 75 m, od Gruberova mlýna je to k silnici nejblíž okolo 0.5 km s převýšením asi 50m. Schází-li vám představa, kolik to asi je, vyhlédněte si nejbližší šestnáctiposchoďový dům a zkuste ho vylézt s lodí na rameni. Pravda, od toho Gruberova mlýna to není s až tak strmým stoupáním, jako po schodišti, zato se tam nebudete moci přidržet zábradlí. A protože vody bude dostatek jen v období jarního tání či vydatných dešťů, připočtěte si k tomu svinsky kluzkou stezku. To ke hradu Kaja se jde relativně pohodlně, ale zas je to o něco dál. Dále nezapomínejte na únavu po celodenním pádlování, která vás bude zmáhat ještě před tím, než se s lodí na rameni pustíte do výstupu. Turistické značky přitom z vody není vidět a tak vodákovi schází jakýkoli spolehlivý orientační bod, podle něhož by identifikoval odbočku ke hradu Kaja či k Hnanicím. Jestliže však mine odbočku ke Hnanicím od bývalého Gruberova mlýna, pak již nemá úniku (jedině než žlutá značka definitivně opustí dno údolí, lze se ještě po ní vracet zpět proti proudu). Vodárenská nádrž Znojmo je nejen pásmem hygienické ochrany I.stupně, ale je to také z pohledu vodáka cca 6 km nekonečného „voleje“ se zcela demoralizujícími výhledy přímo vpřed. Nejdelší rovný úsek od Trauznického údolí ke hrázi je dlouhý 3 km. Jestli ten Antl opravdu jel těch 40km a dojel až sem, tak mu to ze srdce přeju a doufám, že na těch posledních třech kilometrech plival krev a že se dodnes budí s hrůzou ze snu, v němž pádluje ze všech sil ke hrázi a ona se nepřibližuje, ba naopak, jako by se s každým záběrem čím dál tím víc vzdalovala. Vyjdeme-li tedy z předpokladu, že v případě eventuální dohody se všemi výše zmíněnými institucemi by nástupní a výstupní místa měla být ze břehu snadno dosažitelná a z vody snadno a jednoznačně identifikovatelná, pak přichází do úvahy pouze úsek Vranov-Hardegg. To je lehká polodenní vyjížďka, bratru nějakých 15 km. Upřímně pochybuju, že kvůli tomuto kousku svezení někdo z dáli povleče loď do Vranova. Naopak kdyby bylo tento úsek povoleno splouvat, domnívám se, že by se vzápětí objevili snaživci, kteří by se pokoušeli provozovat zde komerční rafting. Což zajisté není naším cílem, ale pak bychom tomu sotva mohli bránit.

Krajinově jde nepochybně o nádherný a romantický kus řeky. Protože jsem však toto údolí prošel a hodnotil jsem jej pochopitelně i očima vodáka, musím napsat, že znám jiné řeky, které se sjíždět smějí a nejsou o nic méně hezké. Co do obtížnosti je zmíněný úsek za obvyklého stavu vody ZW. Občasné roztroušené balvany dávají tušit, že snad kdyby teklo opravdu hodně vody… Jenomže mělké koryto umožňuje vodě snadný rozliv po dně údolí a Vranovská přehrada tak jak tak vodu zadrží. Kdybych se mýlil, musely by být dodnes zřetelně patrné stopy po moravských povodních z r.1997. Moc bych se divil, kdyby tady s výjimkou mimořádných povodňových stavů přesáhla kdykoli v průběhu roku voda obtížnost WW I. Dokonce si troufám tvrdit, že většina těch, kteří by tudy projeli lodí, by právě proto odcházela lehce zklamaná.

Z hlediska ochrany přírody je třeba vzít do úvahy zejména ochranu hnízdícího ptactva, vydry říční, vzácných obojživelníků a přežívající původní populace parmovitých ryb. Protože všichni tito živočichové potřebují svůj klid k rozmnožování, hnízdění, shánění potravy atd., je obtížné nalézt nějaký termín, kdy by přítomnost vodáků přírodní režim nenarušovala. Opět lze napsat: Jedna loď či jedna skupinka lodí přírodě neublíží a žádné zvíře nerozruší natolik, že by nadobro ztratilo chuť na rozmnožování. Ale troufnete si odhadnout, jak moc masová záležitost by se z toho stala? Já jsem sice uvedl, že těch pár kilometrů by málokomu z vodáků stálo za to, vláčet se sem bůhvíodkud, ale ruku do ohně bych za to nedal. A moje obrazotvornost mi hned maluje podnikavé domorodce, kteří pro zpestření pobytu vozí letní rekreanty na raftech. Brrrrr! Kdo viděl v létě Vltavu, musí chtě-nechtě uznat, že by mu Dyje bylo líto.

Jestli to k Vranovské přehradě nemáte až tak daleko a chcete si v této oblasti něco docela pěkného sjet, sjeďte si Dyji nad přehradou a zkuste na jaře či po deštích Želetavku. V létě však ani po deštích raději nejezděte závěrečný úsek Želetavky na vzdutí přehrady a skončete u Koberova mlýna nebo nejpozději u Peksova mlýna – zátoka pod Bítovem v létě neskutečně „kvete“. A až si Želetavku sjedete a budete hledat něco ostřejšího, nemusel by být při silném tání nebo vydatných deštích špatný na rakouské straně Thumeritzbach (ústí zprava do Dyje v Drosendorfu) nebo Fugnitz (ústí zprava do Dyje v Hardeggu) po most pod Hohe Sulz (dále NP Thayatal!). Z těch jsem ale viděl jen kousek a nemůžu podat bližší informace, k mostu pod Hohe Sulz může být problematický dojezd.

Sečteno a podtrženo – Dyje je pro vodácké účely v úseku procházejícím NP Podyjí nevyužitelná a jakékoli úsilí směřující k povolení plavby je předem odsouzeno k nezdaru. Protože nejsem přítelem Cimrmanovy metody slepých uliček, považoval jsem za rozumné touto cestou krotit opakující se hlasy, zpochybňující oprávněnost a rozsah ochranářských opatření.

Dyji v úseku státní hranice-hrad Bítov (Vranovská přehrada) jsem sjel v časných ranních hodinách (vyjížděl jsem v 5:30) při minimálním letním průtoku. Romantika plavby po řece při rozednění mi bohatě vynahradila to, že vody bylo žalostně málo (naštěstí plast snese vše). Rybářům jsem se snažil neplašit ryby a netrhat vlasce, oni zas vlídně snášeli narušitele. Průjezd odpornou zelenou kaší na hladině přehrady bych však nepřál ani svým nepřátelům. Byl jsem uprostřed bezvodého léta silně nadržený, ale opakovat to už nemusím.

Při sbírání podkladů k tomuto článku nebylo zabito ani mučeno žádné zvíře a autor prošel popisované úseky pěšky po řádně značených turistických značkách. Zvláštní poděkování autora patří pracovníkům informačního centra v Čížově, kteří obětavě vydrží hnípat na místě, kam živá noha téměř nepáchne, policii za dopadení Miroslava Antla a Jakubu Turkovi, že na Dyji nejezdí.

Honza Hrubeš