aneb

O kráse podzimních řek

Tento článeček je věnován dolní Jihlavce a to ne příliš známému úseku z Pohořelic do Iváně. Je zpravidla sjízdný a svou pohostiností a intimní lahodou připomíná lůno ženy. Pro šťouraly svářící se o "k" v mém názvu řeky bych jen dodal, že Jihlavka je zde proti hořejším úsekům zúžená a jakoby zmenšená, se zarovnaným písčitým dnem a čistou vodou, bez padlých stromů a jiných překážek a jakožto příjemná a milá říčka si své zdrobnělé jméno plně zaslouží. Je plná velkých ryb, poletují nad ní volavky a ledňáčci a probouzí v okoralých dospělácích vzpomínky na chlapecké fantazie o dalekých exotických řekách a dobrodružstvích, kterými na nich jednou dobudou svět. I proto je dolní Jihlavka řekou, která se vloudí do vašeho srdce a nalezne v něm své trvalé místo.

Jihlavku z Pohořelic do Iváně jsem splouval i v plném létě, kdy sluneční svit střídal forte na otevřených úsecích s mezzopianem pod zelenými větvemi zalesněných úseků. Pluli jsme na otevřených lodích s malými dětmi, a tak bylo přirozenou součástí plavby opékání buřtů a koupání na písčitých plážích, jakoby sem přenesených z oblasti Vátých písků větší sestřičky Moravy. Řeka byla rozjásaná, dováděla s dětmi jako hodný domácí pejsek a nám dospělákům bylo v srdci dobře a milo.

Podzim je období ztišení a bilancování. Jako by zmizelé listy obnažily i sám lidský život a navodily atmosféru hledání jeho kontinuity a smyslu. Je tomu tak i u vodáka: poslední radovánky sezóny v podobě Hameráku a Vavřince uplynuly rychlými peřejemi a Botič utvrdil tečku za letošní sezónou. Vodák přesto nechce skončit a proto hledá řeku, po které by ještě mohl plout, nemusí ani být ve vodáckém kalendáři, hlavně ať je to ta ideální, která pohladí a naplní podvědomou touhu, se kterou vodák na jakoukoliv řeku vyráží. Tak, jako v životě se i vodák na závěr sezóny vrací ke svým základům a hledá kousek romantiky, pohodu, klidné popádlování, čas pro přátele a taky pro sebe. To vše plnými hrstmi dává spodní Jihlavka.

Proto toto vše padla volba zřejmě poslední letošní řeky na Jihlavku. K prožití atmosféry je třeba zvolit dobře i společnost: Milan je vandrák a famózní kytarista, který ve volném čase obráží s kytarou na kole všechny moravské hospůdky, kde se scházejí trampští muzikanti. Je to odvážný parťák na vodě (spluli jsme spolu i Ardu) a citlivá duše, navíc férový chlap a výborný společník. Prostě všestranně dobrá volba. A tak jsme si dali rande v Brně na Zvonařce, autobusem se dopravili do Pohořelic, v potravinách u mostu nakoupili vivendu i bibendu, naposled letos nafoukli pálavu a v podzimní mlze vyrazli po proudu. A jak ukazují fotky, tak jsme si to spolu s Jihlavkou parádně užívali až k otázce za poslední fotečkou, jestli to všechno není krása? Kterážto otázka není ani tak řečnická, jako spíš pozvánka pro vás všechny. Představuje dolní Jihlavku jako zajímavou a milou holku, která vás může mít v případě vaší pozornosti ráda a do které i vy se můžete tak trošku zamilovat. Což už, jako i v životě, záleží na vás. Ale proč to nezkusit?

Start u mostu v Pohořelicích, Milan se těší na řeku. Vodní stav 121 cm (limit 115), průtok 4 kyblíky za vteřinu. Pro pálavy je limit na hraně, doporučil bych zvýšit tak o 3 cm.

Zasněná řeka, hřejivý oheň a nějaká zobka, loď čekající na další plavbu. Co si přát víc?

Pod hladinou lze spatřit zatopené přírodní terasy. "Jako na Salze", hodnotí Milan. Jen ty peřeje zde schází. Zato je to za domem.

Že je mlha a nesvítí slunce? Slunce si vezeme (inu, jsme na jižní Moravě) v podobě Merlotu sebou...

Vyrušení ptáci se dotčeně zvedli a odletěli do jižních krajin.

Mlhou proráží slunce a krajina mění barvu.

Pod touto peřejkou je tůňka s písčitým dnem lákající v létě ke koupání.

Zda-li to není všechno krása?

Napsal a fotografoval: Vladimír Hejtmánek