Jak již p. t. vodácké čtenářstvo tohoto webu pochopilo, stal se Dunaj mojí La fiume fatal, tedy osudovou řekou. Co také může být krásnějšího, než vstoupit za slunečného rána na oblázkové pláži po pás do teplého veletoku, nechat si půl těla masírovat říčním proudem a půl těla koupat v ranním slunci? Anebo plout v širokém toku po linii bójí, potkávat se s velkými loděmi plujícími pod rozličnými vlajkami a naloženými určitě exotickým kořením, zbožím z orientálních bazarů, strojky na krouhání jablek, plechovkami konzervované fantazie a blaha a dalším zbožím, jehož řádné dodání nemůže být svěřeno nikomu jinému než dunajským šífům a plavecké fabulaci?

S parťákem na letošní dunajskou regatu jsem se seznámil v třebovském pivovaru nad (více) sklenicemi tamějšího ležáku Vladimír, který na mne jakožto svého jmenovce působil nejen bublinkami, ale i silou názvu. Asi po pátém pivu jsme se shodli, že jsme optimální dvojka pro konání hrdinským činů a že spolu letos Dunaj až do moře sfoukneme. Můj první hrdinský čin byla renovace vraku kánoe Orlice, která mne stála půl roku práce a finanční obolus, který zde vzhledem k dostupnosti tohoto textu mojí milé ženě nechci konkretizovat. Zatím co já se po absolvování prvního hrdinského činu vynacházel pln odhodlání disponujíce nádhernou připravenou lodí, můj parťák páchal hrdinské činy v Maroku a kdoví kde jinde, odkud se vrátil na zdraví zhrzen, neschopen pozvednout k ústům škopek, neřku-li pádlovat. V této situaci přišla jako z nebe nabídka dlouholetého přítele Sávy, zda bych se nezúčastnil jeho výletu s dětmi na Dunaj s úmyslem zvládnout úsek z Gabčíkova do Visegrádu.

Základním rysem naší plavby bylo vyloučení hrdinských činů. Plavba nás dvou, tedy mne a Sávy, později doplněných Vladanem na tři dospěláky, s patnáctiletou Sárou a třináctiletým Martinem měla být o pohodě, o nespěchání, poznávání a koupačkách s částečnou podporou dvou osobních aut a stravovacích zařízení po cestě. Den vypadal tak, že v šest vstal Sáva, já a Vladan v sedm, děti v osm až v devět, pak snídaně, odvoz auta do plánovaného denního cíle, počínaje jedenáctou absolvování dvaceti až třiceti kilometrů řeky (což se jevil být vzhledem k organizaci dne, pauzám na koupání, jídlu a potenciálu dětského zájmu a sil optimální úsek) a večer výjezd do restaurace na solidní jídlo (hrancle, smažená ryba, langoše atd), aby měly maminky doma klidné spaní.

Dunaj jsme během necelého týdne zažili skoro ve všech podobách. Nádherná tyrkysově modrá prosluněná řeka i větrem rozbouřený tok, kdy jsem s vypětím všech sil při tom nejhorším větru (na levého zadáka ze zadní levé čtvrtky) jen tak tak zvládal uřídit baraku. Zažili jsme noční bouřku s vteřinovými intervaly mezi blesky, celodenní déšť (ten den jsme věnovali KPČ, tedy kulturně poznávací činnosti Podunají). Poznali jsme vlny za osobními loděmi a šlepry, víry na konci hrází, kde se střihá proud, sladké pláže, jedinečné ke koupání, ale i tah řeky, který je vždy větší, než jej odhadnete. Zažili jsme rychlost proudu na přejezdech v zúžených místech, mlaskající vlny, měnící se barvu řeky, pálící slunce i tíži olověných mraků nad hlavami při rychlém přejezdu řeky do bezpečí.

Proč to ale všechno píšu?

Komunikoval jsem v uplynulých létech s více českými vodáky, kteří měli za sebou úctyhodné výkony (třeba Labe do Hamburgu), a přitom před Dunajem měli značný respekt. Ano, respekt je na místě, ale velké řeky není třeba se bát, jen je třeba se na ni dobře připravit a mít na paměti, že problém na velké řece rovná se zpravidla velký problém. Dunaj je nádherná nespoutaná přírodní řeka, na které naleznete i vlny a peřeje a je škoda, že na něj Češi ve větším počtu nejezdí. Na letošní plavbě jsem potkal více vodáků, kteří Dunaj na kánoích nebo kajacích splouvali. Bohužel to nebyli Češi. Je mi nepochopitelné, proč tomu tak je. Proč třeba na Raftu Dunaj není zapraven do kilometráží a do měření vodního stavu, proč zde není popsán? Ne každý má DKV. Rád bych přispěl k zatraktivnění Dunaje na slovenském úseku a proto připojím pár informací a tipů pro ty, kteří se nechají nalákat.

- Ideální trasa pro první seznámení s Dunajem je z Bratislavy do Visegrádu, kde jsme i my končili. Pro nespěchače na týden, ale dá se to udělat za čtyři dny. Nasednout můžete v Bratislavě ze strany Petržalky a plout cca 10 km na Hrušovskou nádrž. Zde se Dunaj rozšíří a dělí na dvě ramena, vlevo pro velké lodě do umělého kanálu VD Gabčíkovo a vpravo do slalomového kanálu Čuňovo a starého koryta Dunaje. Na hrotu dělení ramen je budova moderní galérie umění Danubiana (stojí za návštěvu). Doporučuji plout levým ramenem cca 100 metrů za galérii, pak přenést lodě přes silnici a po lesní cestě do koryta starého Dunaje, po kterém budete pokračovat.

- Staré koryto Dunaje rychle teče mezi přírodními břehy, kde je mnoho možností zatábořit na rybáři vymýcených místech. Můžete začít u Danubiany, kde necháte auto na parkovišti u galérie a poplujete k czárdě u Gabčíkova, kde je ideální tábořiště se zdroji vody a jiných tekutin (a jídel). Půl až tři čtvrtě dne rekreačního pádlování.

- Zklamáním pro mne byl kamenný zához cca v půlce plavby po starém Dunaji. Jeho obnášení bývalo ve stínu velikých stromů a obědová pauza pod stromy s výhledem na peřeje záhozu byla impozantní a osvěživá. Bohužel před pár lety někdo všechny stromy vykácel a odvezl a místo je obklíčeno džunglí z travin a křoví, neladné a neskladné. Dle místních se neví, kdo to udělal.

- Tábořiště Gabčíkovo na levém břehu poznáte podle betonového výjezdu z řeky, budovy restaurace na muřích nožkách s ochozem a podle rozsáhlé plošiny, kam lze dojet autem a kde se dá i ve větším množství zadarmo stanovat. Rozhodně je to jediné očividné tábořiště na Starém Dunaji, takže si je nelze splést. Šéfuje tomu kamarádská paní Vali, která vám dovolí zatábořit a nabídne rozsáhlou paletu stravovacích služeb. Komu by její nabídka nestačila, další restaurace je cca 500 metrů po proudu (silničkou podél protipovodňového valu) níž. Okolí skýtá pěkné procházky lužním lesem k ramenům Dunaje.

- Pro vodáky, kteří plují na těžko, doporučuji tábořiště Veliký Lél, přistát na pláži pod stromy na konci kamenné regulace břehu. Pro ty odkázané na podporu aut pak o dva kilometry níže (za koncem ostrova) na příjemné pláži (viz foto). Místo skýtá příbřežní louky podél protipovodňového valu před Zlatnou na Ostrove. Přes zákazy vjezdu na val je tam čilý autoprovoz místních a tudíž šance i pro vás.

- Komárno je velice zajímavé a hezké město, stran vodáckého táboření ale nepřívětivé. Doporučuji splout cca 8 km pod Komárno do Iže, kde je dobrý přístup z řeky i příjezd autem, možnost stanování i nějaká ta kultůra (římské vykopávky).

- Dobře přenocovat s fantastickou koupačkou lze i ve Štúrovu. Jakmile uvidíte na pravém maďarském břehu domeček na dvou vysokých z vody rostlých pilířích (dříve nakládka uhlí), držte se levého břehu, začnou oblázkovo-písčité plážky pod stromy. Přistaňte a prozkoumejte je, nad plážkami je několik travnatých rovinek ideálních pro postavení stanů. Výhodou je přístup autem i pěší dostupnost do centra Štúrova. Ze silnice do centra Štúrova se zde najíždí vpravo před zašlou poliklinikou podél garáží směrem k řece.

- Pod Štúrovem je na tábořiště bohatý maďarský pravý břeh. Cca po 18 km je rekreační oblast s kempem, restauracemi, plážemi a jednou vnadnou blonďatou mladou maminkou v bikinkách.

- Visegrád je hezké městečko nabité atmosférou a pamětihodnostmi. Doporučuji přistát hned na začátku Visegrádu vpravo (první plážka v silném proudu) a najít za protipovodňovým valem přírodní sportovní centrum s mnoha hřišti na fotbal, házenou atd, s nepřehlédnutelnou budovou restaurace a klubovny. Lze se zde domluvit na postavení stanů buď zdarma anebo za nepatrný obolus ( to je na vás, co uhádáte), k dispozici teplé sprchy, WC, hospůdka, parkoviště… Pár kroků odtud je za silnicí oficiální kempink s hospůdkou, kde mají dobrá rybí jídla. Jinak stojí za to výlet na hrad Visegrád s velice zajímavými expozicemi.

Takže tak, přátelé. Není čeho se bát. Jak říkali v 19. století v Americe ambiciózním jinochům: „Jdi na západ, mladý muži.“ Já radím nespokojencům dusícím se v tlačenici Vltav, Lužnic, Sázav a Ohří: „Jdi na Dunaj, mladý muži (ženo)!“ Poznáš jej a zamiluješ si jej tak, jako já. Já už na něm byl šestkrát. A každá návštěva ho přibližuje mému srdci blíž a blíž.

Vladimír Hejtmánek