V neděli 26.4.2009 jsme vyrazili do jižních Čech na Otavu, která měla příjemných 25 kubíků za průtoku na Čenkově pile. Zde se k nám měla přidat skupina dalších, pro mě neznámých, lidí. Jenže měli už hodinu a půl zpoždění, protože pán z vodácké půjčovny na ně prostě neměl ve smluvenou dobu čas. Jak si tak sedíme v hydru, koukám, že k nám jde partička s dvěma vydrama v neoprenových kraťasech a až na jednu dívku v turistických vestách. Pomyslel jsme si: „Taky bych chtěl být jednou tak vyježděnej, abych si na tohle troufnul.“ To jsem ještě netušil, že je vše jinak. Zjistil jsem, že skupinka patří k nám a rychlým tempem si to šinula k místu nástupu. Protože jezdím s partou, která dbá hodně na bezpečnost na vodě a dodržuje pravidla k tomu směřující, snažil jsem se celou situaci koordinovat. Leč marně.
Při prvním pokusu utáhnout jedné z dívek volnou vestu jsem byl odkázán, ať si manažeruju svoji loď, a při druhém pokusu o určení pořadí na vodě jsem byl div né poslán do háje. Přeci si každý pojede, jak chce. To ve mně jen umocnilo pocit, že se jedná o zkušené mazáky, co nestojí o žádné rady. Vyrazili jsme tedy s mojí manželkou vstříc peřejím a kamenům. Po splutí prvního náročného úseku se nám na třetí pokus podařilo dostat do vracáku a s očekáváním jsme vyhlíželi, kdy pojede zbytek. Nejdřív ovšem připlulo pádlo, pak druhé pádlo, za ním v závěsu plul sud. Vzal jsem pádla a běžel proti proudu. Tam už jsem viděl partičku zkrvavených vodáků, jak vytahují Vydru zaklíněnou mezi kameny. Obě posádky se cvakly a pro jistotu hned dvakrát. Další splutí pro ně nemělo význam, a tak jsme pokračovali bez otevřenek až do Radešova, kde jsem se dozvěděl, jak to celé bylo.
Skupina lidí byla domluvená, že si půjčí pálavy a vesty v jedné půjčovně. Bylo jim však sděleno, že pálavy nejsou, a byly jim nabídnuty dvě vydry. A protože kanoe si sami nepřevezou, tak je pán ochotně za 400 Kč příplatek odvezl ze Sušic na Čeňkovu pilu. Po cestě se zelenáči ještě pro jistotu zeptali, zda se to dá jezdit na otevřence. Řidič je s úsměvem ubezpečil, že se to normálně na otevřených lodích jezdí a zamával na rozloučenou. Po té, co jsem se vše dozvěděl, jsem odložil opakované splutí Čeňkárny a vydal se s ostatními do Sušic, abych si s provozovatelem půjčovny promluvil. Provozovatele však moje výtky nijak nerozházeli a reagoval arogantním úsměvem, dokonce mi se mi přiznal, že on sám, ačkoliv Čeňkárnu dobře zná, by jí nikdy na vydře nejel! To už ve mně vřela krev, před očima se mi dělala tma a začínal jsem měnit barvu obličeje. Moje manželka, znalá mé slabé nervové soustavy, mě přišla uklidnit, čehož provozovatel využil a sprostě ujel. Je ostudou vodáků, když někdo pro vidinu zisku 600 korun pošle čtyři mladé lidi do míst, kde ví, že nemají šanci a riskuje tak jejich zdraví a životy.
Palacký
Splutí Otavy od Čenkovy pily do Sušice jsme plánovali ve skupině 6-8 lidí (tj. 3-4) lodě. Nemajíce vlastní nafukovací lodě, snažili jsme se půjčit si lodě typu Pálava v nejbližším okolí daného toku. V místní půjčovně nám bylo řečeno, že Pálavy už nejsou a jako alternativa nám byly nabídnuty otevřené plastové lodě typu Vydra. Horní část Otavy jsme neznali, a tak jsme usuzovali, že ráz řeky bude na celé plánované trase stejný (obtížnost WW I-), jako je kolem Sušice. Podle plánu jsme si tedy půjčili otevřené plastovky a nechali si je odvézt až k Čenkově pile. Po cestě nám bylo trochu podezřelé, že při pohledu ze silnice na řeku jsme viděli pouze zavřené kajaky a nafukovací rafty, Baraky a Pálavy. Neznaje místních poměrů jsme se dotázali zástupce půjčovny (řidiče, který zajišťoval dopravu lodí na místo), zda je bezpečné a „běžné“ sjíždět Otavu od Čenkovy pily na otevřených lodích. Odpověď byla trochu rozpačitá, leč vesměs pozitivní. Nabuzeni adrenalinem hodili jsme lodě na vodu a vydali se vstříc dobrodružství. Po cca 100 m došlo k nevyhnutelnému – cvakli jsme se v dravých peřejích toku s obtížností WW III. Dalších 200m jsme se nechali unášet rychlým proudem a doufali, že ještě někdy najdeme lodě a pádla, která nám ve víru boje uplavala. S pomocí obětavých kajakářů a duchapřítomného kamaráda na Barace se nám nakonec podařilo zachránit veškeré vybavení. Většina z nás měla (a stáje asi ještě má) odřeniny na nohách i rukách. S pomocí jednoho hodného vodáka jsme se přesunuli i s loděmi o cca 5 km dále po toku řeky a v kempu se opět nalodili. Zbytek trasy až do Sušice jsme zvládli docela dobře.
Kde se stala chyba? Asi jsme si měli lépe prohlédnout popis celého toku. Kdybychom věděli, že první část řeky je obtížnost WW III, asi bychom tento úsek na otevřených lodích vynechali nebo se snažili sehnat si nafukovací lodě někde jinde. Když jsme se ptali v půjčovně, zda je bezpečné a běžné sjíždět Otavu od Čenkovy pily na otevřených lodí, tak se nám nedostalo žádného varování… dozvěděli jsme se snad jen to, že už prý možná „nebude nahoře dost vody a bude třeba místy přenášet“. Nevím, zda jsou půjčovny povinny informovat klienty o případné nebezpečnosti zjevného záměru, ale pokud bych byl majitelem lodí, tak bych se asi bál nejen o své klienty, ale také o zapůjčené lodě (i přesto, že případná náhrada škody je velmi dobře ošetřena ve výpůjční smlouvě).
Podtrženo sečteno. Z mého pohledu se stala chyba na obou stranách. My jsme se měli určitě lépe informovat o obtížnosti toku a v případě pochybností zjištěných ještě před vyplutím upravit včas plán či trasu. Zástupce půjčovny, který dobře znal náš záměr (a snad i řeku), nás měl nejspíš upozornit na možné nebezpečí a nevhodnost lodí pro daný úsek, čímž by jistě ušetřil všem řadu nepříjemností. Chápu snahu každého schopného podnikatele, který chce vždy prodat co nejvíce zboží a služeb. Je však správné prodat vždy a za každou cenu?
Příště budeme asi chytřejší a doufám, že jisté ponaučení z této příhody přijmou i všechny půjčovny vodáckého vybavení, které zatím „pouze“ půjčují lodě bez osobního přístupu ke klientům a případným následkům.
Jakub
V pátek paní poslala objednávku na naše stránky a náš zaměstnanec telefonicky informoval, že na požadovaný termín nafukovačky již nemáme. Řekl jim, že máme jen plastové lodě Vydra, a pokud má zájem o zapůjčení plastových lodí, ať udělá novou objednávku e-mailem. Původní objednávka byla smazána. Zákaznice místo domluvy poslala jen SMS na mobil bez nové email objednávky, a vzhledem k tomu, že objednávek rušíme víc, nemohl zaměstnanec tušit, kdo to byl. V neděli ráno jsme měli telefonát, že čekají na lodě v kempu. I když nebyla provedena řádná objednávka, přesto jsme operativně sehnali lodě a odjeli je předat. Při předávání řekl zaměstnanec, že z Čeňkovy pily nedoporučuje startovat! Start jim doporučil z Rejštejna, ale paní odpověděla, že nejhezčí úsek je z Čeňkovy pily, což je pravda, a že se tam mají sejít se svou skupinou. Dotazoval se i na jejich zkušenosti s odůvodněním, že úsek je těžký a pro otevřené lodě nevhodný, ale bylo mu řečeno, že mají sjeté skoro všechny řeky u nás a v Rakousku. Proto byli na jejich výslovné přání odvezeni s loděmi na Čeňkovu pilu.
Závěrem bych chtěl znovu zopakovat, že časové zpoždění nebylo zaviněno námi, a též místo nástupu bylo na výslovné přání zákazníka změněno na Čeňkovu pilu. Jen pro informaci, že i my dbáme na bezpečnost, jsme byli v této době na kurzu Instruktora vodní turistiky u Vodácké školy záchrany.
Po několika letech, kdy proběhla diskuse o půjčování lodí za povodňového stavu na Sázavě, se opět vracíme k tématu kam a komu loď vlastně půjčit. Na jedné straně jsou zde půjčovny, které věci půjčují, ale nemají dostatečné možnosti na to, aby dokázali „zhodnotit“ zkušenosti klientů. A pak jsou zde klienti, kteří by měli být natolik soudní, že vědí, „do čeho jdou“. Zlobí se někdo na půjčovny lyží, že půjčily lyže začínajícímu klientovi, a ten s nimi jel na černou sjezdovku, kde se pomlátil? Nebo na půjčovnu nářadí, že si vypůjčeným strojem způsobil poranění?
Jistě se shodneme na tom, že by půjčovny měly působit preventivně, upozorňovat na nebezpečí hrozící na řekách, nepůjčovat za povodňových stavů a dbát na kvalitní vybavení. Učit pádlovat klienty a naučit je číst vodu je již za rámec možností.
Úmyslně jsme v tomto příběhu vynechali název půjčovny. Neradi bychom tuto problematiku personifikovali na konkrétní případ, ale rádi bychom se zamysleli nad tím, co by půjčovny měly klientům dávat za informace a komu co půjčovat. Jaké jsou vaše zkušenosti?
Petr